Démon

7. prosince 2016 v 0:00 |  Vánoce 2016

Dnešní článek je zvláštní z několika důvodů. A to především kvůli tomu, že jsem si v životě nedokázal představit, že bych jej kdy vydal. Snad, abych to vysvětlil. Jedná se o "báseň", která vznikla během jednoho z mých nejtemnějších období. Nejprve jsem si říkal, že tuhle depkoidní pseudopoezii nemohu nikdy zveřejnit už jen z důvodu, že... No, že se tak nějak mám rád dost na to, abych si připnul terč na záda. Pak mi však došlo, že to naopak přesně do celého prosincového plánu zapadá. A i když v těch článcích nic konkrétního nevidíte, věřte, že už se to blíží. Už zanedlouho to bude dávat smysl!



Jak už jsem řekl, tenhle sled "náhodných" myšlenek nastal v okamžiku mého temného období, se kterým jsem vás napříč blogem už lehce seznámil- stačí hledat, stačí otevřít oči. Možná uvidíte jistou podobnost s jistým veledílem. Ne, že by na tom nějak záleželo, ale báseň byla vymyšlena mnohem dříve, než byla myšlenka použita v již zmíněném díle. Nejde teď o to, že bych chtěl tvrdit, že je to celá má myšlenka. Chtěl jsem jen poukázat na to, že ač se některý příběh může jevit sebe nereálněji, většinou má základ ve skutečném životě.

Démon

Nic než temnota se rozprostírá po pláni tvé duše,
né tvá mysl, ne tvůj rozum, ne tvůj mozek, ale tvé pravé já skrz ní si to kluše.
Někde v dáli světlý bod, tečku bílou jako nevinnost zříš.
Že velká změna, dobrá či špatná, čeká tam, dobře víš.
Hnán představou o nadějích zítřků zářných slepě jako patrona,
na konci nenajdeš dno Pandořiny skřínky, najdeš tam spoutaného démona.

S každým krokem životem cítíš, jak sílí,
při pohledu na tebe zlomyslně kvílí.
Jeho smích jako tisícero nenamazaných pantů zní,
to utrpení právě v jeho zlomyslnosti tkví.
Pokaždé, když cítíš, jak drásá se ven,
škubneš, zatáhneš a zase více spoutáš ho jen.
S každým krokem životem svážeš ho znovu a znovu,
tím více on snaží se dostat ze svých okovů.

Jak již jistě pochopil jsi, tudy cesta nevede.
Tvé vlastní já démona navždy pod kontrolou udržet nesvede.
Utlačovat stále jej nejde.
Jen větší zloba a hněv z toho vzejde.
Je tu však osoba, která zkrotit jej dokáže,
avšak není to ona, ta osoba tobě drahá, třebaže
trávit s ní čas, démona vždy nakrátko zklidní.
Ona je však rovněž častým důvodem tvých temných dní.

Osoba, jež klíč k démonovi zná,
většinou velmi blízko právě k ní má.
Ano je to právě ironií osudu,
ty však na něj nevěříš, zavřel jsi ho do sudu.
Tyto osoby ti blízké pomoct ti mohou,
proti démonovi do boje musíš však vykročit vlastní nohou.

Démon démonem nestal se, protože on sám by chtěl.
Na vybranou na rozdíl od tebe on neměl.
A tak pokus se a šanci mu dej.
Při vstupu jeho cely tvořené láskou a dobrými pocity vždy na tváři úsměv měj.
Podej mu ruku, ukaž, že jsi přítel jeho.
Tak už se neostýchej a zeptej se i na jeho jméno.

Tvůj démon už není více démonem.
On teď nyní, bok po boku, je tvým věrným partnerem.
Jeho zloba a hněv nyní tvým tělem v podobě energie proudí,
každý tě sice odsuzuje a jen hloupě soudí.
Ty ale víš, že v jednotě je síla.
Síla, jejíž nejdůležitější složkou je pouze tvá víra.


Přečtěte si článek i Orlím zrakem. Klikněte na obrázek níže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama