Jak moc to bylo jursky světové

11. června 2015 v 0:51 |  Můj Blog
Tenhle životní mezník je tak epický, že vlastně ani nevím, jak začít. Sedím tu už 20 minut, hlavou mi létá nespočet myšlenek, zážitků, emocí, napsal jsem už asi zilion úvodů a stále nic. Jak chcete také popsat událost, na kterou jste čekali bezmála 14 let?! Rád bych napsal svou typickou "recenzi", kdy se hnidopišsky vrtám v těch věcech, které bez povšimnutí přejdete a kde pak přejdu na část "A teď vážně o filmu", ale tady to zkrátka nejde. Není zde jediný prostor pro kiks. Až na jeden... možná dva. Každopádně čekejte SPOILERY! Varoval jsem Vás...


Před skoro 22 lety se zrodila legenda, která změnila svět. A nebyla jediná. Necelé dva měsíce před mým narozením spatřil světlo světa i legendární velkofilm Jurský park. Nastolil takovou laťku, že jste nuceni se sami sebe zeptat, jak chtějí něco takového, po tolika letech recyklací nejrůznějších hollywoodských slátanin, trumfnout. Pak přijde prvních 10 vteřin filmu a už víte, že je to na dobré cestě. Záběr na praskající vejce, ze kterého se líhne dinosaurus působí neskutečným dojmem. A ani se nenadějete a o pár okamžiků později jedete do Jurského parku... pardon, Jurského světa za doprovodu skladby z původního filmu, načež někdo nad vámi úžasem upustí popcorn, který vám spadne do oka proto začnete slzet. A nebo se jen dojetím rozbrečíte stejně jako já. Následuje procházka touhle prehistorickou ZOO a zde musím vzdát neskutečně velký hold filmařům. Park působí neskutečně reálně. A tím teď nemyslím jen vizuální stránku dinosaurů. Jsou to takové ty věci, díky kterým si říkáte "Jo, přesně takhle by to určitě vypadalo!", nebo "To je vážně jako skutečná ZOO!", věci jako dětská ZOO, kde děti pobíhají mezi malými (býložravými) dinosaury, krmí a hladí je, pískoviště stylizované do podoby vykopávek a každý sebemenší detail od pláštěnek s logem Jurského světa ve vodní sekci, po varování v "rozhlasu", že krmení tyranosaura nemusí být vhodné pro mladší návštěvníky parku. Jsou to sice detaily, ale jsou to TY detaily, díky kterým park působí víc než skutečným dojmem.
Dětská ZOO

A pak přichází ta drsnější část. A tím drsnější myslím opravdu drsnější. Musím říct, že jedno úmrtí ve mně zanechalo velmi silný dojem. Je sice možné, že se do postavy až moc vžívám a představuji si ta muka, která musela v posledních okamžicích vytrpět. Ne, že by snad jiná úmrtí byla nějak bezbolestná, ale to co si musela vytrpět slečna unesená jedním z pterosaurů (jo, to jsou ty létající mršky), bude dlouho předmětem mých nočních můr. Nechci vám tu scénu moc prozrazovat, ale schválně si vzpomeňte, až nastane ta chvíle, kdy se ze své voliéry dostane ta létající verbež. Hlavním problémem tohoto dílu však nejsou okřídlené bestie (ty jo, já mám pro ně tolik názvů!), ale lidská naivita v kontrolu. Každý asi ví, že tím, kdo má dělat v parku neplechu je nový zmutovaný druh. Dinosaurus, který je "ukuchtěný" tak, aby z něj byl nejstrašlivější predátor. A mohlo by se zdát, že tady přichází ten kámen úrazu. Zmutovaná a spatlaná příšera. A ono to tak není. Indominus rex, jak jej pojmenovali, nevypadá nijak zvlášť bizárně a naopak jeho stavba těla a proporce působí značně logicky. A stejně tak logicky působí i samotný útěk predátora.
Tajemný indominus rex

Věc, která film provoní jako cukroví o Vánocích, je jistá míra nostalgie. Teda ještě kromě pachu hnijícího masa. Stejně jako Spielberg v původním filmu skrýval svůj velký triumf T-Rexe, tak i zde se indominus první polovinu filmu úspěšně skrývá. Hudba, děti dokonce i místa z původního filmu. To vše lahodí oku, uchu. Starší si nostalgicky zavzpomínají na staré (dobré) časy, na mladší to pak působí stejně jako na ty starší u původního Jurského parku. Věta "welcome to Jurassic world" pak celou atmosféru naprosto podtrhuje. A nesmíme zapomenout na staré známé. Z toho, co původně mělo být jen malé cameo Henryho Wu, se nakonec vyklubala solidní vedlejší role.
Henry Wu (dokonce po těch letech zachovali stejný dabing)

Poslední věc, která mnohým zajisté ležela v žaludku jsou "ochočení" raptoři. Nejde vlastně ani o nic složitého na vysvětlení a dá se to vysvětlit jedinou větou. Na druhou stranu je celá tahle situace prokládána a diskutována napříč celým filmem, takže pouštět se zde do delších vysvětlování, by vám patrně pouze zničilo zážitek z filmu samotného. Důležité je říct, že raptoři rozhodně nejsou nikterak ochočení, aby poslouchali na slovo. Jsou to zvířata stejně jako například lvi v ZOO. Je třeba si vybudovat vzájemný respekt.
Ten má koule! Zatím... (hehe)

Přece jen trošičku vážněji o filmu
Ne, že bych snad až do teď nepsal vážně, ale nemůžu popřít, že jsem jistou míru skepse popíral na úkor vlastního zalíbení. Když opomenu typické klišé jako když spadne jeden ze zaměstnanců z čtyřmetrové výšky na záda a vesele si pak běhá, jakoby se nechumelilo, nebo situaci, kdy vládne všude naprostý chaos, lidé si div neskáčou po hlavách, ale hlavní hrdinové se vesele procházejí a povídají si, tak zde snad není nic, co by působilo nějak zvláštně absurdně. I zde jsou samozřejmě hluchá místa a situace, které vlastně nemají na děj žádný větší vliv, i když se tak ze začátku tváří (přítelkyně hlavního dětského hrdiny), ale na druhou stranu to filmu nijak neuškodí. S čím bude mít pravděpodobně valná většina největší problém, je závěrečná 15 minutovka. Poté, co pochopíte celý vztah hlavního hrdiny s raptory, na vás film vyvrhne něco, co už nebude chtít chápat. Jisté spojení dinosauřích sil proti jednomu nepříteli. Zde se musím však filmu opět zastat. Raptoři (mimochodem, pro ty co neví, smyšlený druh dinosaura, který se zkrátka hodil do novely) již od prvního filmu ukazují, že jsou abnormálně inteligentní tvorové. A není tak divu, že po dvaceti letech zkoumání a vzájemné spolupráce mohli navázat tento "vztah". Spojení sil ve finále se dá jednoduše vysvětlit tím, co se děje kolem nás již řádky let. Když člověk zasáhne do přírody a udělá pitomost, příroda si nakonec sama udělá pořádek.
Nový Jurský park je jiný než ten, který jsme viděli, před 22 lety. A to je dobře. Není možné, aby se za tak dlouhou dobu nic nezměnilo. Děj zkrátka pokračuje přesně tam, kde by z logiky věci pokračovat měl. A nebojte. I když film nekončí s nijak zvlášť otevřeným koncem (na dnešní standardy více než chvályhodné!), na pokračování se již pracuje. I přes některé menší nelogičnosti (stejnou cestou, kterou běží a skáčou přes stromy raptoři, projíždí motorka a džíp) a přehnanou výdrž "hrdinů" není filmu co vytknout. A jedna z nejdůležitějších vět tohoto článku. Je dost možné, že jsem stále ještě plný emocí po příchodu z kina a některé věci jsem mohl opomenout, nebo zítra s odstupem času zhodnoti jinak, ale je podle mě důležité, jak na vás film zapůsobil hned po prvním shlédnutí, protože každý okamžik časem pomine a já se u toho filmu bavil na maximum. Ve svém žánru zkrátka splňuje do posledního puntíku každičký bod a nezasluhuje jinou známku, než

100/100

"Mým filmovým parťákem se tentokrát stala Melissa. Její poznámka, že je to snad první film, ve kterém se hlavní hrdince po všem tom bláznění zkroutily vlasy, rázem udělal z Jurského světa nejrealističtější film letoška."

A výjimečně ještě jedna poznámka...

"Z nějakých prazvláštních příčin bylo dnes v kině mnoho zdravotně indisponovaných diváků. Včetně Melissy. Takže, když pak ze sálu vycházeli lidé o berlích, vypadalo to, jako by v tom parku byli ve skutečnosti."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama