Ples Františka Hajdy

24. května 2014 v 17:38 |  Můj Blog
Oficiálně patrně "ples gymnázia Františka Hajdy", ale nechci své věrné fanoušky zatěžovat zbytečně dlouhými nadpisy. Vzhledem k tomu, že se květen už přelinul do své druhé poloviny, není asi potřeba říkat, že mám opět menší zpoždění, ale upřímně řečeno jsem se dlouho rozhodoval zda raport z tohoto plesu vůbec sepsat. Proč? No to je otázka. Sám nevím. Ale s největší pravděpodobností to bude konfrontací s bývalým nejlepším parťákem. Každopádně by to přeci bylo nefér oproti předchozím plesům. Jestli něco jsem, tak boží... totiž, chci říct férový.



Hned zkraje samozřejmě nutno říct, s kým jsem se na tuto výpravu vydal. Let it go. No dobrá. Podpořil mě bro Gáďa, který se stěhuje na čím dál tím stupidnější místa, takže jsme na ples museli jít přes les, který evidentně navrhoval Quentin Trantino ve spolupráci Guillermem del Torem na motivy mysli Charlieho Sheena po vydařené akci. Jsme však mladí junáci, kterým v těle proudí mládí (takové to, ze kterého se vám motá jazyk, nohy, hlava a někdy z toho blinkáte- let it go) a tak jsme les prošli s minimálními problémy. S minimálními problémy, když nebudeme počítat Gáďovy problémy s hadem... A říká mu Max. Jo bude to ještě lepší. Prý je v poslední době nějaký ochablý a vůbec nemá vůli do života. Let it go.
Když jsme konečně dorazili ke kultůrnímu domu, kde se ples pořádal, zastavili jsme vzadu, abychom otevřeli... tak počkat. Pokud jsme "to" otevírali až na plese, jak to, že jsme viděli v lese ty věci, které jsme viděli? No... let it go. A tehdy se stala první z podivností tohoto večera. No vlastně to byla asi jediná zvláštnost. Byl zde týpek. Oká, tohle není asi nic zvláštního. To podivné bylo, že chodil stále tam a zpět. Podél jedné stěny. Byla to snad ochranka, která byla v utajení? (jestli jo, tak tedy dost mizerná) Nebo to byl terorista? Byl to snad duch, kterého jsme viděli jen my s Gáďou? Nebo to byl uprchlý vězeň, který se zacyklil z pochůzek po nádvoří? To už se asi nikdy nedozvíme, takže let it go.

Když jsme se konečně sešli s Filipem (který byl i jedním z pořadatelů- klobouk dolů), vydali jsme se konečně na ples. Všechno probíhalo naprosto standardně jako vždy na každém plese. Lístek, pásek na ruku, polibek, šatna, šatnářka, náhodná kolemjdoucí, bar, šatnářka, bar, parket, šatna, hups- vyměnili šatnářku za šatnáře- pryč odsud, tma, tma, tma, louka, střecha, dinosaurus, chodník, patník, policista. Teda tak to viděl Gáďa. Říkal. Já to měl jako normální ples. Seč ne úplně normální. Musím uznat, že ples Fr. Hajdy přišel se zajímavým nápadem, kde dole ve velkém sále hrály celou dobu plesové tance a v menším sále na patře jela celou dobu diskotéka. A vážně se to šiklo. Člověk se nemusel omezovat na to, že by musel čekat na to, na co zrovna DJ dostane chuť zahrát... ehm, které prsatici s velkým výstřihem se podaří na těch podpadcíh v silně podnapilém stavu dobelhat až k němu v zachovaném, neobitém, neotřískaném stavu.

Další zajímvou inovací, kterou jsem na plese nikdy před tím neviděl, bylo povolení vstupu se zvířátky. I když to možná byli spíše Pokémoni. Kdykoliv jsem se s některým z nich setkal, stále opakovali jen jedno slovo (patrně jejich jméno). Za celou dobu jsem natrefil především na "Kokote", "Debile", "Kryple" (asi samí italští Pokémoni nebo tak- ta jména všechna končí na "e"!- važně divné). Většina z nich se pak vůbec nezdráhala začala na mne používat útoky jako "Prskání", "Debilní výraz", "Dementní ksichty" a spoustu dalších. Když jsem pak ale ukázal, že mám koule (pochop, pokébally!), tak se zkrátka zalekli a od svých trénerek utekli. Jaká to škoda. No, let it go.

Na druhou stranu, díky přítmí diskotekového patra se mi tak nějak nepodařilo postřehnout atraktivnost (jo, takové slovo existuje, vygooglete si to) zdejších dívek. No, let it go. Na plese se samozřejmě prodával alkohol. A byl zde evidentně levný, protože bych byl přísahal, že se v jednu chvíli dražily papuče. Ne, dělám si srandu. Pamatuji si to moc dobře. Dražili tam papuče. Asi nějaký inner-joke, let it go.

Takže, co říct závěrem?
Bez okolních srandiček a narážek (no to určitě) se zktátka jednalo ples plný inovací a s nabitým programem. Ne, reklamu jim nedělám, vždyť mě konec konců nepozvali ani na pódium kvůli moderování (tady let it go neplatí). Ples působil až na pár lidí velmi přátelsky a člověk nedostal chvíli prostoru, aby se nudil (pokud to tedy nebyl troll). Tou další věci, která vás zajísté zajímá je to neustálé "let it go", že? No to bylo tak, že jsme si tehdy s Gáďou celkem často zpívali písničku Let it go. A tím často, myslím vážně často. Když si spočítáte počet let it go v tomto článku, dozvíte se, kolikrát jsme to zpívali... za minutu... ehm...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Já | 24. května 2014 v 20:21 | Reagovat

nemyslel jsi náhodou gymnázium ostrava-hrabůvka? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama